I když houby nespadají do portfolia botanického, i přesto Moravskoslezská pobočka ČBS pořádá každoročně minimálně jednu mykologickou exkurzi. Proto zájemce o hlubší poznání především ohrožených taxonů hub jistě potěší, že v časopise Příroda, jeho čísle 46, vyšel nový Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Po osmnácti letech od vydání předchozího červeného seznamu hub (Holec & Beran 2006) je tedy veřejnosti předkládán nový červený seznam hub (Zíbarová et al. 2024).
Samotní editoři monotématického čísla Přírody v předmluvě zdůvodňují, proč bylo přistoupeno k novému vydání červeného seznamu hub, když zdůrazňují, že „v současné době řada přirozených či člověkem ovlivněných, ale biologicky cenných biotopů balancuje na hraně své existence. Houby takové ohrožení mohou samy způsobovat (např. voskovička jasanová – Hymenoscyphus fraxineus), ale na druhé straně mohou také pomoci mu čelit (některé mykorhizní druhy). Především v nich ale našly vhodné místo k životu, čímž spoluvytvářejí tyto ekosystémy a s nimi i podobu středoevropské přírody jako celku. Vlivů ohrožujících konkrétní biotopy a tím i populace hub v České republice je široké spektrum a většinou přímo nebo nepřímo pramení z působení člověka. Proto bychom se měli snažit dopad těchto vlivů snižovat a tak přispívat k ochraně hub stejnou měrou jako u ostatních skupin organismů. Naším cílem je předložit nástroj, který v podobě aktualizované verze Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky pomůže naše ohrožené druhy hub a jejich prostředí chránit cíleně a efektivně.“.
V úvodním článku monotématického čísla Přírody je stručně shrnuta biologie a ekologie hub s důrazem na makromycety a editoři se snažili pojmenovat příčiny ohrožení houbových populací. V následujícím příspěvku je podrobně rozebrána historie ochrany hub na našem území včetně rekapitulace toho, jak vznikala první verze červeného seznamu. Další stať obsahuje detailní popis metodiky využívané při sestavování červených seznamů s přihlédnutím ke specifikům, která jsou spojená s hodnocením ohrožení hub a situací v České republice. Stěžejní je pak vlastní červený seznam (tabulka obsahující 1676 taxonů makromycetů s přiřazenými kategoriemi jejich ohrožení) s navazující diskusí hlavních výsledků včetně výhledu do budoucna.
A na závěr snad ještě připomínka, jak správně citovat nový Červený seznam makromycetů ČR:
Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P., Antonín V., Bartůšek M., Beran M., Běťák J., Borovička J., Dvořák D., Halasů V., Holec J., Jindřich O., Jirsa A., Klener V., Kout J., Mlčoch P., Souček J., Ševčíková H. & Vašutová M. (2024): Červený seznam makromycetů ČR. – Příroda 46: 48–192.
Text: Petr Kocián
gmail.com