*18. 2. 1903, Veselí nad Moravou – †26. 5. 1978, Brodek u Přerova
Málokterý botanik 20. století je v českých herbářích zastoupen tak bohatými sběry, až badatelům nejde na mysl, jak mohl Ferdinand Weber trávit tolik času v terénu. Herbářové položky jsou dnes nejhmatatelnější připomínkou floristického počínání tohoto předního moravského botanika své doby.
Ferdinand Weber se narodil v roce 1903 ve slováckém Veselí nad Moravou. Zájem o botaniku v něm probudil již na měšťanské škole učitel přírodopisu Josef Černůšek, znalec veselské i bělokarpatské květeny. Weberovi rovněž učarovala zámecká zahrada hraběte Chorinského a po měšťance se vyučil zahradníkem. Ve studiu poté pokračoval na Vyšší zahradnické škole v Lednici, kde působili výborní učitelé přírodních věd – Hugo Zimmermann a Wilhelm Lauche. V Lednici Weber rozvinul také svůj kreslířský um, ve kterém jej zdokonalil na škole působící ak. mal. Carl Maria Thuma. Později Weber zdařilými perokresbami doprovázel některé své publikace. Weber na lednická studia vzpomínal s radostí. Učarovala mu místní příroda, nedaleké Pavlovské vrchy, kde již za studií pilně botanizoval. Weber měl také možnost při školních exkurzích navštívit botanické zahrady v Drážďanech, v Dahlenu u Berlína či zámecký park v Pillnitz. To vše mladého Webera formovalo a je obrovskou škodou, že po studiích nenašel zaměstnání v oboru.
Weber se přestěhoval do Brodku u Přerova, kde nastoupil jako technický úředník do chemické továrny Antonína Formandla (později znárodněné a provozované jako Moravské chemické závody, n.p.) specializující se na impregnaci železničních pražců. Setrval zde po celou dobu pracovního života. Jak sám připomínal, veškerou dovolenou, neděle a volné chvíle se věnoval botanice a vyjížděl pravidelně do terénu. Velmi brzy, kolem roku 1925, navázal kontakty s olomouckými botaniky – Heinrichem Lausem a Josefem Otrubou, později s již v Brně působícím Josefem Podpěrou a Jindřichem Suzou. Velmi blízko měl i k pražským kolegům Karlu Dominovi či – ke svým vrstevníkům – Miloši Deylovi a Ivanu Klášterskému, se kterými úzce spolupracoval. Se svým blízkým vyškovským přítelem Václavem Skřivánkem ml. velmi často konal botanické toulky po Moravě.
Ve 30. letech se Weberovy sběry rostlinného materiálu a následná institucionální výměna herbářových položek takřka profesionalizovaly. Jako člen Société Française pour l‚échange des Plantes se podílel na výměně sběrů, čímž obohatil své i četné muzejní sbírky o jihoevropské, severoafrické a severoamerické taxony. Díky blízkým vazbám na pražské a brněnské botanické kruhy se zapojil do vydávání centurií rostlin, konkrétně připravil 58 centurií pro pražské herbáře a 15 pro ty brněnské. Jeho položky byly vždy výtečně zpracované a tedy ceněné jako materiál umožňující taxonomické studium rostlin. Dnes jsou nedílnou součástí největších českých sbírek, zejména herbářů v Národním muzeu v Praze (PR), ve Vlastivědném muzeu v Olomouci (OLM), na Masarykově univerzitě (BRNU) a v Moravském muzeu (BRNM) v Brně. Nemůže nás tak překvapit, že Weberův systematický přístup k terénnímu průzkumu přinesl i četné nové lokality vzácných druhů rostlin.
Mimo domov byla Weberovou vášní balkánská flóra. Navázal na generačně starší kolegy, jako byli Eduard Formánek, Josef Velenovský, František A. Novák, Ivan Mrkvička, Josef Rohlena, Josef Podpěra ad., pro něž byl Balkán srdeční záležitostí. Weber si oblíbil především okolí Ochridského jezera v Makedonii a Bulharsko. Popsal odtud několik taxonů (v nižších taxonomických rancích, povětšinou pojmenovaných po čs. botanicích) a samozřejmě objevil řadu nových lokalit místních druhů.
Weber rovněž publikoval, obvykle kratší floristické či popularizační příspěvky. Avšak postupem let z jeho širokého floristického rozhledu vykrystalizoval cílený zájem o rod Thymus, u něhož se vypracoval na předního znalce. K jeho zásadním příspěvkům se řadí zpracování mateřídoušek do Dostálova Klíče ke květeně ČSR.
Ferdinand Weber byl rovněž dlouholetým členem Československé botanické společnosti a od roku 1965 také její Severomoravské pobočky.
Z dobových vzpomínek na Ferdinanda Webera je patrné, že osobní i profesní rozměr jeho osobnosti oslovoval mnoho jeho kolegů. Weber byl podle nich tichým, skromným, pracovitým, dobrým člověkem – botanikem. V roce 2023 uplyne 120 let od jeho narození.
S použitím následujících zdrojů zpracoval Václav Dvořák.
Hrabětová-Uhrová A. (1964): Ferdinand Weber – 60 let. – Preslia, Praha, 36: 193–194.
Pospíšil V. & Šula B. (1978): Památce moravského botanika F. Webra. – Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 197: 29–31.
Soupis publikací F. Webera:
Weber F. (1933a): Dvě nové rostliny květeny Moravy. – Věda přírodní, Praha, 14: 82–83.
Weber F. (1933b): Zajímavé nálezy v údolí řeky Moravy u Veselí nad Moravou. – Ibid., s. 152.
Weber F. (1934a): Květena v zimě. – Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Kroměříž, 12: 33–35. (příloha Zima roku 1933–1934)
Weber F. (1934b): Květena okolí Přerova a Olomouce v dubnu. – Ibid., s. 114–116.
Weber F. (1934c): Květen. – Ibid., s. 133–135.
Weber F. (1934d): V červnu na grygovských kopcích. – Ibid., s. 145–146.
Weber F. (1934e): Podzimní květena luční. – Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Kroměříž, 13: 19–20.
Weber F. (1934f): Podzimní květena na Grygovsku. – Ibid., s. 33–35.
Weber F. (1934g): Z moravské květeny. – Věda přírodní, Praha, 15: 82.
Weber F. (1935): Podzimní květena údolí Olešnice. – Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Kroměříž, 14: 18–19. (příloha Podzim roku 1935)
Weber F. (1936a): Květena na Olomoucku a Přerovsku v lednu 1936. – Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Kroměříž, 14: 33–35. (příloha Zima roku 1935–1936)
Weber F. (1936b): Jarní květena v Chlumu u Krčmaně na Olomoucku koncem dubna a začátkem května. – Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Kroměříž, 14: 50–52. (příloha Jaro roku 1936)
Weber F. (1936c): Vliv letošní mírné zimy na rozvoj jarní květeny. – Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Kroměříž, 14: 123–124.
Weber F. (1936d): Ostrůvek stepní květeny u Rokytnice. – Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Kroměříž, 15: 39–41.
Weber F. (1937a): Mateřídouška (Thymus L.). – Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Kroměříž, 16: 131–133, 152–153.
Weber F. (1937b): Příspěvek k poznání československých mateřídoušek. – Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 50: 129–143.
Weber F. (1938): Nový zástupce balkánské květeny (Thymus podpěrae WEBER hybr. nova). – Sborník klubu přírodovědného, Brno, 21: 59–60.
Weber F. (1947): Příspěvek ke květeně okolí Ochridského jezera. – Sborník klubu přírodovědného, Brno, 28: 125–129.
Weber F. (1951): Botanická procházka do pohoří Galičica. – Sborník klubu přírodovědného, Brno, 29: 168–178.
Weber F. (1958a): Die tschechoslowakischen Thymus-Arten und Opiz’s Anteil an deren Erkennung. In: Klášterský I. et al., Phillipp Maximilian Opiz und seine Bedeutung für die Pflanzentaxonomie, ČSAV, Praha, s. 159–254.
Weber F. (1958b): Rod 580. Thymus L. In: Dostál J., Klíč k úplné květeně ČSR 2. vyd., ČSAV, Praha, s. 536–540.
gmail.com