* 28. 2. 1933, Kvasice u Kroměříže – † 22. 1. 2005, Opava
Emanuel Opravil se narodil 28. února léta páně 1933 v Kvasicích u Kroměříže a jeho životní pouť skončila 22. ledna 2005 v Opavě, kde strávil značnou její část. Byl dvakrát ženatý. Přestože se svou první ženou, Věrou, sdílel zapálení pro vědu, jejich cesty se rozešly a později si vzal paní Annu. S oběma manželkami měl syny a mohl se těšit i z několika vnoučat (vnučka Tereza se věnuje také přírodním vědám). K lásce k přírodě ho vedl už jeho otec. Studium započal v Kvasicích, pokračoval na gymnáziu v Kroměříži a následně na přírodovědecké fakultě v Brně (specializace geobotanika-systematická botanika; zaměřil se na kvarterní paleobotaniku; k diplomové práci pak zvolil téma „Pylová analýza rašeliniště v oblasti Keprník-Vozka v Hrubém Jeseníku“). Ještě během studií započal spolupráci se Slezským studijním ústavem.
Ve svých profesních začátcích působil krátce jako pedagog v Uherském Brodě a v Bruntále. V roce 1959 nastoupil coby kvarterní paleobotanik a archeobotanik do Slezského ústavu v Opavě. Spolupracoval s moravskými archeologickými pracovišti a v roce 1965 obhájil disertační práci Jihomoravské lesy v mladším holocénu. V roce 1972 vyšla jedna z jeho populárně naučných publikací – kniha pro děti a mládež „Jak rostliny cestují“.
Podařilo se mu vybudovat první archeobotanické pracoviště u nás s vlastními srovnávacími sbírkami semen a plodů, včetně specializované knihovny a laboratoře, vybavené nejen pro plavení rostlinných zbytků, ale i pro pylové analýzy (byť od nich později upustil). Rozvinul tuto vědní disciplínu a zařadil se v ní mezi přední evropské odborníky, mezi kterými je jeho odkaz uznávaný dodnes.
Přestože vlivem okolností několikrát změnil pracovní působiště, veskrze šlo „pouze“ o přesun pod jinou instituci (1965–1974 Geografický ústav v Brně – detašované pracoviště v Opavě; 1974–1993 Archeologický ústav ČSAV v Brně – expozitura Opava; 1993–1997 Památkový ústav v Ostravě – archeologické oddělení v Opavě), což i tak přinášelo určitá nemalá úskalí, s nimiž se musel vyrovnat.
Jeho spolupracovníci si ho cenili nejen jako význačného přírodovědce, ale také pro jeho celkový kulturní rozhled, vynikající paměť, systematičnost a trpělivost. Byl nápomocen řadě kolegů, ale i studentů, jimž byl vzorem poctivosti, píle, skromnosti a pokory i po svém odchodu do důchodu v roce 1997. Krátce působil též na Slezské univerzitě, kde přednášel o vývoji holocenní flóry, dokud nemusel ze zdravotních důvodů odejít.
Od roku 1960 byl členem Československé botanické společnosti (ČSBS), o dva roky později byl zvolen do výboru její Severomoravské pobočky při Slezském zemském muzeu v Opavě, v níž aktivně pracoval po celých 40 let. Byl mimo jiné členem redakční rady Časopisu Slezského zemského muzea v Opavě a Vlastivědných listů Matice Slezské. Své odborné práce publikoval u nás i v zahraničí – v archeologických, botanických a paleobotanických časopisech a sbornících. Nebyla mu cizí ani tématika vlastivědná a ochranářská (byl aktivním členem Českého svazu ochránců přírody ČSOP a TISu). V Opavě přednášel v rámci ČSBS, vedl botanické exkurze, ale také působil jako soudní znalec v komisi města pro zeleň. Svou rozsáhlou herbářovou sbírku, jakož i část své bohaté knihovny věnoval Slezskému zemskému muzeu.
V 90. letech spolupracoval s kolegy z olomouckého střediska ČSBS na sérii příspěvků ke květeně Nízkého Jeseníku a přilehlého území. Spolu s Josefem Dudou a Bohumilem Šulou v letech 1990–1999 publikovali své výsledky v Časopise Slezského zemského muzea (Horské druhy v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území 1 a 2; Karpatský geoelement v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území; Chráněné a ohrožené rostliny v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území 1 až 7; Zajímavé druhy v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území 1 až 9).
Jeho velice bohatá bibliografie byla shrnuta v Archeologických rozhledech (v roce 2003, 55: 636–649 s dodatkem v roce 2005, 57: 215–216).
S použitím následujících podkladů zpracovala Zuzana Mruzíková.
Fotografie E. Opravila byla laskavě poskytnuta z archivu rodiny.
Čulíková V. (2003): K sedmdesátinám RNDr. Emanuela Opravila, CSc. – Archeologické rozhledy 55: 636–649.
Čulíková V. (2003): RNDr. Emanuel Opravil, CSc. – 70 let. – Časopis Slezského zemského muzea, série A, Vědy přírodní 52: 181–182.
Čulíková V. (2005): RNDr. Emanuel Opravil, CSc. (1933–2005). – Preslia 77: 330–332.
Čulíková V. (2005): RNDr. Emanuel Opravil, CSc. (1933-2005). – Časopis Slezského zemského muzea, série A, Vědy přírodní 54: 95–96.
Čulíková V. (2005): RNDr. Emanuel Opravil, CSc. (1933–2005). – Archeologické rozhledy 57: 215–216.
Výběr z prací vztahujících se k regionu pobočky:
Opravil E. (1956): Nález tisu (Taxus baccata L.) v rašelině u Opavy, Přírodovědný časopis slezský 20: 522–523.
Opravil E. (1960): Některé adventivní rostliny z jižního podhůří Nízkého Jeseníku, Přírodovědný časopis slezský 21: 414.
Opravil E. (1960): Rašelinná tůň u Bruntálu, Přírodovědný časopis slezský 21: 120–121.
Opravil E. (1960): Složení lesů mezi Opavou a Krnovem v mladším holocénu, Přírodovědný časopis slezský 21: 535–540.
Opravil E. (1961): Rumištní květena měst Bruntálu a Šternberka, Přírodovědný časopis slezský 22: 282–287.
Opravil E. & Diener J. (1961): Květena Uhlířského vrchu u Bruntálu. In: Komunikát Slezského ústavu ČSAV Opava 21, Opava: 1–37.
Opravil E. (1962): Kotvice (Trapa L.) v ostravském pleistocénu, Přírodovědný časopis slezský 23: 232.
Opravil E. (1963): Z minulosti vlastivědného výzkumu Osoblažska, Zprávy Slezského ústavu Opava 125–B: 9.
Opravil E. & Diener J. (1964): Mykologické poznámky z okolí Bruntálu, Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci 120: 18–21.
Opravil E. (1968): Přehled nálezů mechorostů z československého kvartéru, Časopis Slezského muzea (A), 17: 185–192.
Opravil E. & Diener J. (1968): Lesní porosty na Uhlířském vrchu, Sborník Vlastivědného ústavu Bruntál 1: 1–6.
Opravil E. (1980): Polní plevele na Rejvízu, Vlastivědné listy 6/2, Opava: 31.
Opravil E. (1985): Nález fíkovníku z barokní Olomouce, Vlastivědné listy 11/2, Opava: 42–43.
Opravil E. (1991): Příroda. – In: Kouřilová D. & Opravil E., Vikštejn památky a příroda: 6–17, Okresní úřad v Opavě, Opava.
Opravil E. (1995): Horské prvky v údolí Moravice. In: Zpravodaj ochránců přírody Opavska, Opava: 3.
gmail.com