Kolbenheyer Karl

* 28. 5. 1841, Bílsko (PL) – † 1. 2. 1901, Bílsko (PL) 

Studoval na univerzitách ve Vídni a v Jeně (Durynsko) klasickou filologii (latina + řečtina), načež po studiích učil nejprve na státním gymnasiu v Levoči (1863–1868), jež opustil po zavedení povinné výuky v maďarštině. Následně v letech 1868–1870 učil na státním gymnasiu v Těšíně a od roku 1872 po 28 let na nově zřízeném gymnasiu v Bílsku (Bielsko-Biała / Bielitz), vedle klasické filologie též geografii a přírodopis, zvláště pak botaniku.

Ačkoli byl národnosti německé, i polštinu ovládal skvěle a k Polákům byl obzvláště laskavý.

Se zapálením poznával flóru okolí Těšína [Bílska a Javoří (Jaworze)] a průkopnicky tak uveřejnil četné postřehy z Těšínska doposud neznámých rostlinných druhů. Objevil zde například rosnatku anglickou (Drosera anglica) nebo nepůvodní zvěšinec zední (Cymbalaria muralis), což publikoval ve svých pouhých 21 letech v 36 stránkovém díle „Vorarbeiten zu einer Flora von Teschen und Bielitz“ roku 1862. Údaje – v této pro našince stěžejní jeho práci – vychází z precizních botanických děl Friedricha Wimmera. Doplněny jsou nejen tedy o vlastní pozorování, nýbrž též o kratší publikované články (např. Heinricha Wilhelma Reichardta) a zvláště pak o tvrzení z ústních podání jemu spřátelených kantorů – Oscara Źlika z evangelického gymnasia v Těšíně a K. E. Zipsera, ředitele nižší reálky v Bílsku.

Mnohé údaje v Kolbenheyerově Flóře vzbuzují dnes (žel již pouze) úžas nad tehdejší pestrostí Těšínska, tak kupříkladu z dnešní české strany zaznamenává:

Andromeda polifolia (kyhanka sivolistá) – od Bašky
Arnica montana (prha arnika) – v údolí Morávky pod Lysou horou
Gratiola officinalis (konitrud lékařský) – Svibice u Těšína
Chimaphila umbellata (zimozelen okoličnatý) – z Puncova, Žukova, Třanovic, lesa Hrabina u Těšína a Raškovic
Chondrilla juncea (radyk prutnatý) – v Konské
Lathyrus hirsutus (hrachor chlupatý) – z Dolních Tošanovic
Lavatera thuringiaca (slézovec durynský) – od Konské
Listera cordata (bradáček srdčitý) – na Ostrém
Lotus maritimus (ledenec přímořský) – u Těšína a v lese Hrabina u Těšína
Lythrum virgatum (kyprej prutnatý) – u Jablunkova
Orchis ustulata (vstavač osmahlý) – na Prašivé a u Frýdku
Sagina subulata (úrazník šídlovitý) Nýdek (Źlik)
Serratula tinctoria (srpice barvířská) – Prašivá při Komorní Lhotce
Stratiotes aloides (řezan pilolistý) – Mistřovice u Těšína
Vicia lathyroides (vikev hrachorovitá) – Konská

Jiné – poněkud nepravděpodobné údaje nekriticky přejímá:

Aster amellus L. (hvězdnice chlumní) – „Bei Zawada nächst Freistadt von 0. Źlik gefunden“
Drymocallis rupestris L. (vřeteník skalní) – „Auf der Lissahora“

Nebo též vnáší některé chybně determinované taxony:

Valeriana montana L. (kozlík horský) – „Zwischen dem grossen Ostry und dem Kohiniec bei Tyrra 1855 gefunden“
Saxifraga stellaris L. (lomikámen hvězdovitý) – „Auf der Babiagóra“
Thesium montanum Ehrh. (lněnka bavorská) „Auf der Lissahora“

Kolbenheyer, vášnivý to turista, se od roku 1861 zcela oddal poznávání krás Tater, aniž by zanevřel na rodné Beskydy. Jeho hlavní vědeckou náplní se staly meteorologie spolu s klimatologií a geografií, o nichž sepsal četná pojednání, na botaniku přesto nezapomínaje. Proslul svými měřeními tatranských vrcholů a na tehdejší dobu převratným průvodcem po Tatrách s turistickou mapou v měřítku 1:100000 – „Die Hohe Tatra, Teschen + Késmárk 1876“ /http://vysoketatry.com/mapy/r/r1876.html/. Obzvláště známým a váženým se stal pro své práce právě o Vysokých Tatrách, jejichž uveřejňováním nabyl velikého uznání a za což si vysloužil členství v komitétu pro fyziografii císařské a královské akademie věd v Krakově.

Roku 1891 sepsal rovněž průvodce po Beskydech – „Führer durch die Beskiden im Gebiete der Section Bielitz-Biala des Beskiden-Vereines“ a v roce 1893 spoluzaložil ve Frýdku německý turistický spolek „Beskidenverein”, jehož náplní bylo popularizovat západní Beskydy a zpřístupňovat je všem milcům hor. Tak započali značit turistické stezky a stavět útulny (schroniska turystyczne), v prvních deseti letech na Javorovém, Lysé hoře, Malém Polomu, Bílém Kříži a Šindelné (Szyndzielnia / Kammitzer Platte). Na poslední jmenované kamenné chatě s vysokou roubenou věžičkou se osobně podílel a s jejím otevřením roku 1897 zde zřídil a vedl i svou druhou meteorologickou stanici. První založil v Bílsku při gymnasiu, kde na tři desetiletí pracoval.

Karl Kolbenheyer dožil takřka slepý v podtatranském Zakopane a zemřel v nedožitých 60 letech v rodném Bílsku.

Za použití následujících podkladů zpracoval David Hlisnikovský.

  • Kolbenheyer K. (1862): Vorarbeiten zu einer Flora von Teschen und Bielitz. – Verhandlungen des Zoologisch-Botanischen Vereins in Wien 12: 1185-1220.
  • Pelc M. (2004): Německý horský spolek Beskidenverein. Těšínsko 47(3): 8–20.
  • Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. [cit. 2014-7-23]. Dostupné z WWW: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_K/Kolbenheyer_Karl_1841_1901.xml.
  • Radwańska-Paryska Z., Paryski W. H. (2004): Wielka Encyklopedia Tatrzańska. Wyd. Górskie. ISBN 83-7104-009-1. [cit. 2014-7-23]. Dostupné z WWW: http://z-ne.pl/t,haslo,2294,kolbenheyer_karl.html.
  • Trzeciak J. (2009): Jak Kolbenheyer, profesor bielskiego gimnazjum, w Tatry chodził. [cit. 2014-7-23]. Dostupné z WWW: http://62.87.185.130/art.php?i=12373.