Xanthium albinum – řepeň polabská

karty druhů — Asteraceae – hvězdnicovité

KATEGORIE:	neofyt
NÁLEZY:	ND MSP ČBS
MAPA:	mapa na pladias.cz mapa na NDOP AOPK ČR
	mapa rozšíření na severovýchodě ČR
POZNÁMKA:	rozšíření na severovýchodě ČR: udávaný vzácný výskyt v Ostravské pánvi u zpracování druhu v Květeně 7 je zavádějící, správně mělo být uvedeno, že se druh vyskytoval přechodně v 60. letech 20. století na rudištích železáren v Ostravě a Třinci, kde jej sbíral Z. Kilián. Naposledy jej na Ostravsku sbíral E. Opravil v Hrabové roku 1986, od té doby z území nebyl udáván, v roce 2015 byl zaznamenán patrně přechodný výskyt na polích v Poodří; rozšíření v ČR: hojnější výskyt podél Labe, roztroušeně v Polabí, na dolním Poohří a podél Vltavy od Prahy po soutok s Labem, na jižní Moravě se vyskytuje podél dolního toku Dyje a Moravy; původ: pochází ze Severní Ameriky, z oblasti jižní Kanady, do Evropy byla zavlečena někdy v první polovině 20. století, na našem území poprvé doložena v roce 1851 z Děčína; biotopy: podél vodních toků v břehových porostech, na náplavech, rumištích, kompostech, okrajích polí; v území historicky na rudištích, recentně v polních kulturách; popis: jednoletá 20–80 cm vysoká, aromatická (po rozemnutí) bylina, lodyha přímá, větvená, červeně čárkově skvrnitá, listy dlouze řapíkaté, čepel trojúhelníkovitá, srdčitá až vejčitá s uťatou nebo srdčitou bází, 3laločná, samčí květenství polokulovité, na vrcholu složeného květenství, samičí uspořádány pod samčími, plodenství vejcovitá až elipsoidní, 17–23 mm dlouhá s osténkami v dolní polovině dlouze štětinatě chlupatými; kvete VIII–X;
LITERATURA:	Kocián P. (2019): Poznámky k výskytu plevelů na Novojičínsku 1. Xanthium strumarium a X. albinum. – Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS 8: 48–53. Havlíček P. (2004): Xanthium L. – řepeň. – In: Slavík B. & Štěpánková J. [eds], Květena České republiky 7: 474–482, Academia, Praha. Buch C. (2012): Vorkommen der Elb-Spitzklette (Xanthium albinum [WIDDER] H. SCHOLZ, Asteraceae) am Niederrhein in Duisburg. – Jahrbuch des Bochumer Botanischen Vereins 3: 58–72.