Cestou necestou do Podbeskydí za pampeliškami nejen sekce Taraxacum – krátký report

Letošní první, tak trochu aprílové exkurze MSP ČBS, a to za pampeliškami nejen sekce Taraxacum, se ochotně ujal docent Bohumil Trávníček, jenž je v taraxacologii vpravdě tím nejpovolanějším.

S šesti dychtivými účastníky (foto 1) jsme postupně navštívili zbytky vlhkých luk na frýdeckých Panských Nových Dvorech, okolí zámku, kostela a nádraží v Hnojníku, degradované vlhké louky u Stříteže, špitální park v Třinci-Sosně a Jablunkovské sanatorium s arboretem. Zaznamenali jsme celkem tři sekce pampelišek: Celtica, Hamata a Taraxacum (dříve Ruderalia), 55 druhů popsaných druhů, dalších 22, které už své provizorní jméno mají, ale dosud nebyly řádně popsány a publikovány a kvanta dalších druhů, které snad věda ani nezná.

Někdejší bohaté vlhké louky mezi Frýdkem a Dobrou byly zorněny, degradovány či zastavěny a druhová pestrost vzala zasvé i mezi pampeliškami. Jediným cennějším nalezeným druhem byla ohrožená pampeliška šavlovitá (T. copidophyllum, foto 2), která stojí na pomezí sekcí Palustria a Taraxacum. Vyrůstala pospolu s kvetoucí bahničkou bahenní (Eleocharis palustris) a vzácnou b. jednoplevou (E. uniglumis), která byla dosud v celém Moravskoslezském kraji nezvěstná.

V Hnojnickém zámeckém parku z dálky svítily rozkvetlé pampelišky, avšak do oploceného soukromého areálu nás neměl kdo vpustit. Po hřbitovní zdi kol kostela se pnul méně běžný zvěšinec bledý (Cymbalaria pallida), v intravilánu už čněly první lodyhy bradáčku vejčitého (Listera ovata) a na mnoha příhodných místech kvetl i robustní pryskyřník ze skupiny pryskyřníku mnohotvarého (Ranunculus fallax s. l.), kterýžto náleží poslední apomiktické skupině, která u nás odolává hlubšímu poznávání, tedy pryskyřníku zlatožlutému (R. auricomus agg.). V městských trávnících naši pozornost poutaly běžnější druhy ruderálních pampelišek, jedna opakující však vynikala svým úhledně pravidelně tvarovanými listy (foto 3), pro tu jsme však jméno neměli. Kolem nádraží s hojností lomikamenu trojprstého (Saxifraga tridactylites) byly trávníky povětšinou posečeny, přesto se zde našla další ohrožená – pampeliška háčkatá (T. ancistratum).

Vlhké louky u Stříteže byly zklamáním, ne že by běžnější pampelišky nehostily, avšak jejich degradace a eutrofizace byla značná. Nakonec i zde se našly nějaké lepší druhy: pampeliška kyjovitá (T. corynodes), p. bledá (T. expallidiforme) a p. stínomilná (T. sublaeticolor) a na okraji pole se uchytil nepatrnec rolní (Aphanes arvensis).

V třinecké Sosně nám začaly ty pravé žně, až nám šla hlava kolem. Vedoucí B. Trávníček zde rozeznal na 45 druhů pampelišek! Prvně jsme mohli porovnat znaky sekce Hamata u nalezené pampelišky pestré (T. hamatiforme, foto 4) a i těch ohrožených druhů bylo více: p. tmavolistenná (T. amaurolepis), p. nazlátlá (T. aurosulum), p. krátkolistenná (T. brachylepis), p. zlatavá (T. chrysophaenum), p. srdčitá (T. cordatum), p. hrbolkatá (T. gibberum), p. lesklá (T. lucidum), p. zprohýbaná (T. pseudoretroflexum), p. zavalitá (T. rhamphodes), p. zvlněná (T. undulatum) a mnoho dalších běžnějších. V trávnících se dařilo i jahodce indické (Duchesnea indica) a ostřici Otrubově (Carex otrubae) a seběhli jsme i do rokle potoka tekoucího z vrchu Sosna, kde ve strmých svazích prosperují bohaté populace jeleního jazyku celolistého (Asplenium scolopendrium) a měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) a na večer se přesunuli do Jablunkova.

Tam to teprve přišlo. Hned za závorou nás vítaly zástupy pomněnek řídkokvětých (Myosotis sparsiflora) a první jedinci sekce Celtica, pampelišky Gelertovy (T. gelertii, foto 5) s charakteristicky vzhůru směřovanými vnějšími zákrovními listeny. V neobyčejně přívětivém arboretu jsou pěstovány všemožné exotické druhy dřevin i bylin, a rovněž krajinářsky působí velmi harmonicky (foto 6). Druhová rozmanitost pampelišek nám brala poslední dech, zatímco igelitky kypěly cennými sběry. Z dosud nejmenovaných vzácnějších druhů nutno zmínit také pampelišku šafránokvětou (T. croceiflorum), p. skvrnitou (T. maculatum) a p. zaměňovanou (T. undulatiforme) i dosud neidentifikované rostliny sekce Hamata. Po 54 zaevidovaných druzích, kdy jsme prošli jen malou část arboreta, se čas nachýlil natolik, že bylo potřeba začít sběry zpracovávat, tudíž jsme se přesyceni odebrali k odjezdu. Přes noc, při zakládání, jsme se vrátili zpět do zimy – nasněžilo a na druhý den bylo nutné pampelišky ze sněhu vyhrabávat (foto 7).

Text a foto David Hlisnikovský