Spitzner Václav

* 23. 9. 1852, Beroun v Čechách – † 9. 1. 1907, Prostějov

Václav se narodil v Berouně roku 1852 do početné a genealogicky starobylé rodiny Spitznerů. Nižší gymnázium vystudoval ve Slaném, vyšší poté dokončil v Praze (1867-1871), kde následně nastoupil ke studiu přírodních věd na pražské univerzitě. K botanice jej vedli profesoři Ladislav Čelakovský a Moritz Willkomm. O Spitznerově rozhledu vypovídá i zápal pro studium entomologie, geologie, matematiky a fyziky. Po ukončení studií nastoupil na povinnou dvouletou vojenskou službu, odkud jeho cesta roku 1877 směřovala na českou matiční reálku do Prostějova, kde setrval až do konce svého života.

Spitzner se záhy po nástupu zařadil mezi významné členy moravské přírodovědecké obce. Pilně spolupracoval s Vlasteneckým spolkem v Olomouci a svá díla publikoval především v češtině (Vesmír, Časopis Matice Moravské, Časopis Vlasteneckého Spolku Musea v Olomouci, Věstník Přírodovědeckého klubu v Prostějově), případně v němčině (Verhandlungen des Naturforschenden Vereines vydáváno v Brně; Oestereichische Botanische Zeitschrift vydáváno ve Vídni). Mezi kolegy byl znám jako člověk nesmírně činorodý, přísný, mužného vystupování a rovněž jako člověk pracovitý, který neodpočíval a nebral si dovolenou, ale zároveň nezapomínal na práci výchovnou a pedagogickou. Svým přehledem a znalostmi inspiroval a vychoval celou řadu následníků. Ne nadarmo mu byla nepřímo věnována Květena Hané (1911), kterou napsal Dr. Josef Podpěra.

Podnikal řadu zahraničních cest. Jeho vášní byly botanické zahrady, které navštívil v Hamburku, Berlíně, Drážďanech, Vratislavi, Kodani a Paříži, a také geologie, které se příležitostně věnoval. Zajímavé cesty podnikl k jantarovým ložiskům u Královce (Kaliningradu) nebo do zahrady ledovců u Luzernu.

Nejvíce se ovšem věnoval floristice na Moravě a na Moravě střední obzvláště, kde často botanizoval s kolegou z prostějovské reálky Tomášem Člupkem. Pro střední Moravu objevil řadu nových, fytogeograficky významných druhů (Cerastium semidecandrum, 1885; Carex davalliana, 1887; Gratiola officinalis, 1887; Pulmonaria angustifolia, 1887; Thesium dollineri, 1887; Viola rupestris, 1887; Marrubium vulgare, 1892; aj.). Byl vůbec prvním na Moravě, který publikoval nález vodního moru kanadského (Elodea canadensis, 1884). Mezi lichenology je považován za průkopníka výzkumu lišejníků na Moravě. V tomto oboru publikoval několik studií zaměřených na lišejníky Králického Sněžníku a střední Moravy. V botanice se také věnoval kritickým rodům jako Rosa a Rubus (jeho příspěvek Ostružiny vysočiny Drahanské byl rovněž prvním česky psaným batologickým dílem). Z botanických výprav pořídil velké množství herbářových položek a srovnávacího materiálu, který později věnoval prostějovské reálce, resp. prostějovskému muzeu. Odtud se tento materiál dostal do rukou Josefa Podpěry, který zajistil uložení materiálu v herbáriu Masarykovy univerzity v Brně.

Spitznerovu systematickou práci a zápal pro botaniku asi nejlépe vystihuje Podpěra v Květeně Hané (1911).

„Nová perioda v botanickém výzkumu Hané počíná v letech osmdesátých. Zahajuje ji kritický badatel Václav Spitzner, ….

(Spitzner) přihlížel mnoho k t. ř. rodům kritickým; krásně praeparované a dokonale sbírané doklady své vědecké činnosti sděloval s četnými botaniky jak moravskými, tak i zahraničními a tak mnoho přispěl ku kritickému prozkoumání Prostějovska.“

Mezi Spitznerovy zásluhy patří založení Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1898), který se stal, obdobně jako Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci, významnou institucí a centrem vzdělanosti na Moravě. Spitzner byl jeho dlouholetým předsedou. Ve Věstníku tohoto klubu publikovala řada významných botaniků té i pozdější doby (Čouka F., Gogela F., Kovář F., Macků J., Otruba J., Picbauer R., Podpěra J., Suza J., ad.).

Zpráva o náhlé smrti Václava Spitznera, vyvolala v botanických kruzích hluboký zármutek. Vystihuje to i citovaný nekrolog, otištěný roku 1907 v Časopise Vlast. Spol. Muz. v Olomouci:

„Muzejní spolek náš na výborové schůzi, krátce po smrti Spitznerově, usnesl se na tom, by Klubu přírodovědeckému v Prostějově byla vyslovena soustrast nad těžkou ztrátou, kterou úmrtím Spitznerovým česká věda utrpěla. Přejeme si, by zářivý příklad Spitznerův nalezl co možná nejvíce následovníkův. Tím zajisté nejlépe bude uctěna památka zesnulého.“

Co už Václav Spitzner za svého života nestihl, bylo založení botanické zahrady v Prostějově. Ani snahy jeho kolegů z prostějovské reálky Rudolfa Wolfa a Františka Cvetlera nevedly ke zdárnému konci. Město se botanické zahrady dočkalo až v roce 1934. Jméno Václava Spitznera dnes nese park, který byl dříve dendrologickou částí botanické zahrady.

S použitím následujících podkladů zpracoval Václav Dvořák.

  • Anonymus (1907): Různé zprávy: Nekrolog V. Spitznera. – Časop. Vlast. Spolku musej. Olomouc, 146.
  • Formánek E. (1887): Květena Moravy a rakouského Slezska. – Brno.
  • Halda J. P. (2008): Historie lichenologického bádání v Orlických horách, v Podorlicku a na Králickém Sněžníku. – Orlické hory a Podorlicko, 15: 141-164.
  • Klášterský I., Hrabětová A. & Duda J. (1982): Dějiny floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. – Severočeskou přírodou, 1/1 a 2.
  • Podpěra J. (1911): Květena Hané. – Brno.

Výběr z publikací V. Spitznera:

Botanická:

  • Spitzner V. (1883): Květena okolí města Prostějova. – Progr. z. reálky v Prostějově.
  • Spitzner V. (1884): Růže okresu prostějovského. – Časop. Vlast. Spolku musej. Olomouc, 141.
  • Spitzner V. (1884): Nová rostlina pro květenu moravskou. – Časop. Vlast. Spolku musej. Olomouc, 141.
  • Spitzner V. (1884): Mor vodní u Bedihoště. – Časop. Vlast. Spolku musej. Olomouc, 181.
  • Spitzner V. (1886): Ostružiníky na Prostějovsku a Plumlovsku. – Časop. Vlast. Spolku musej. Olomouc, 37.
  • Spitzner V. (1886): Lidová jména rostlin na Hané a na vysočině Drahanské. – Časop. Vlast. Spolku musej. Olomouc, 136.
  • Spitzner V. (1887): Květena okresu prostějovského a plumlovského. – Prostějov, pp. 131.
  • Spitzner V. (1887): Pflanzen des Drahaner Plateaus. – Oest. Bot. Zeitschr., 407-408.
  • Spitzner V. (1887-1896): Výsledky botanického zkoumání na Moravě a ve Slezsku. – Časop. Vlast. Spolku musej. Olomouc
  • Spitzner V. (1888): Rubi des Drahaner Plateaus. – Oest. Bot. Zeitchr., XXXVIII., 144-145.
  • Spitzner V. (1888): Pflanzen der Wischauer, Hosteiner und Olmützer Gegend. – Oest. Bot. Zeitchr., XXXVIII., 394-395.
  • Spitzner V. (1890): Ostrůvky květeny Pontické na jižní Moravě. – Brno, pp. 12.
  • Spitzner V. (1890): Beitrag zur Flechtenflora Mährens und Oesterreichisch–Schlesiens. Strauch- , Blatt- und Gallertflechten. – Verh. Naturforsch. Ver. Brünn, 28, 130–137.
  • Spitzner V. (1890): Příspěvek ku květeně lišejníků moravských a slezských. – Progr. z. reálky v Prostějově, 3-28.
  • Spitzner V. (1893): Ostružiny vysočiny Drahanské. – Prostějov, 1-29.
  • Spitzner V. (1898): Květena Moravy. – Vlastivěda Moravy, I. Díl.
  • Spitzner V. (1900): Z botanických cest dra. Eduarda Formánka na poloostrově Balkánském a na Východě. – Klub přírodověd., Prostějov.
  • Spitzner V. (1901): Květena Moravy. – Ottův Slovník Naučný., XVII., 632-637.
  • Hostinek H. & Spitzner V. (1904): Kulmová flora od Kobeřic blíže Prostějova. – Klub přírodověd., Prostějov.

Entomologická:

  • Spitzner V. (1892): Beitrag zur Hemipteren-Fauna Mährens. – Verh. Naturforsch. Ver. Brünn, 30.

Geologická:

  • Spitzner V. (1906): Foraminifery z miocénových jílů u Čech blíže Prostějova. – Klub přírodověd., Prostějov.
  • Spitzner V. (1906): Hrance z teras diluviálních u Berouna v Čechách. – Klub přírodověd., Prostějov.