RNDr. Josef Duda, CSc. – vzpomínka

RNDr. Josef Duda, CSc. – vzpomínka

*19.3.1925 Komárov u Opavy – †26.8.2012 Opava

Poněkud v ústraní, ale nikoli zapomenutý, nás opustil dr. Josef Duda – botanik, bryolog a dlouholetý organizátor botanického dění na severní Moravě. Jeho jméno je spjato především s játrovkami, které byly jeho hlavní specializací a na tomto poli získal světový ohlas. Patřil k pracovníkům, kteří celý svůj produktivní život zasvětili jediné instituci – v jeho případě Slezskému muzeu v Opavě, které několik let také řídil. Monumentální dílo o rozšíření játrovek v Československu a později v České republice, které vydával společně s Jiřím Váňou od roku 1967, u nás nemá obdoby. Játrovky sbíral po celém Československu hlavně však v Severomoravském kraji, v Hrubém Jeseníku, Moravskoslezských Beskydách a zejména v Nízkém Jeseníku, který za desítky let terénních exkurzí učinil nejprozkoumanějším územím Československa co se játrovek týče. Určoval také materiál z Arktidy, Dálného Východu, Sibiře, Střední Asie, Afriky i dalších koutů světa. Je autorem řady floristických studií o játrovkách různých částí České republiky i Slovenska. Pro území Československa objevil celou řadu nových druhů játrovek. Množství jeho odborných publikací se počítá ve stovkách. Významným počinem bylo vydání Klíče k určování mechorostů ČSR v roce 1960, který napsali spolu se Zdeňkem Pilousem, jenž se stal na desítky let jedinou česky psanou příručkou k určování mechorostů z území Československa. Kromě floristicky a systematicky zaměřených prací o játrovkách najdeme v jeho bibliografii i ekologicky zaměřené články, mj. dodnes citovanou studii o společenstvech mechorostů na pískovcových skalách Beskyd. Správně odhadl jakým směrem se bude ubírat hospodaření v podhůří Beskyd a Jeseníků a věnoval se dokumentaci dnes již často zaniklých rašelinišť a rašelinných luk.

Jako muzejní pracovník měl Josef Duda široký botanický rozhled. Znal dobře také cévnaté rostliny, plané i pěstované. V roce 1958 stál u zrodu Arboreta v Novém Dvoře. Jako člen muzejních rad, sborů a komisí ovlivňoval činnost a směřování muzeí i samotného muzejnictví. S humorem a nadhledem vedl botanické semináře v Opavě i na dalších pracovištích, které se konaly pod hlavičkou Severomoravské pobočky Československé botanické společnosti, jíž byl dlouholetým předsedou.

I po odchodu do důchodu jezdil do terénu, publikoval a pracoval pro státní ochranu přírody na inventarizačních průzkumech chráněných území v Severomoravském kraji. Pilně také publikoval hlavně v Čas. Slez. Muzea i na Slovensku. A pracoval stále. Razítko na poslední obálce s mechy od něj neslo datum 10. srpna 2012.

Nechť tyto řádky oživí naše vzpomínky a těm mladším připomenou kolegu, který se nesmazatelně zapsal do „Dějin floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, do nichž sám kdysi přispěl perem a později i celým svým životním dílem.

Zbyněk Hradílek