* 1. 8. 1860, Bříza u Hradce Králové – † 2. 7. 1923, Olomouc

František Polívka patří mezi nejvýznamnější didaktiky přírodních věd přelomu 19. a 20. století. Převážnou část své publikační práce Polívka zasvětil rostlinné říši a dnešním pohledem bychom jej mohli označit jako úspěšného popularizátora botaniky, jehož květeny a určovací klíče byly nepostradatelnými pomůckami přinejmenším ještě v polovině minulého století.

Polívka se narodil v roce 1860 v obci Bříza. V nedalekém Hradci Králové vystudoval gymnázium a poté se zapsal na filozofickou fakultu c. k. české univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze. Učitelskou dráhu zahájil v roce 1884 jako vychovatel v Nasavrkách nedaleko Chrudimi. V roce 1886 byl jako suplující učitel přírodopisu, matematiky a fyziky pozván na gymnázium v Olomouci, kde působil až do roku 1902. Poté byl jmenován ředitelem olomoucké matiční reálky, která sídlila zprvu v Olomouci-Bělidlech, zde setrval až do konce života. Ze vzpomínek jeho bývalých žáků a kolegů víme, že byl „znamenitý pedagog“, který v žácích dokázal vzbudit zájem o přírodu. Vyzařovala z něj dobrota a láska, měl „čekankové“ oči a po čtyřicítce také prošedivělou kštici, prý z kouření cigaret a náročného ředitelování.

Naopak, jaký byl Polívka botanik, zda chodil do terénu a pořizoval herbářový materiál, o tom dobové prameny mlčí. Zřejmě jen mylné jsou údaje o Polívkových deponovaných herbářových položkách v Národním muzeu v Praze (PR) a spíše se jedná o záměnu s herbářem Jaroslava Polívky (* 1893, Hlinsko), který svůj herbář v roce 1948 odkázal zmíněné instituci. Za Františka Polívku tedy nejvíce mluví jeho publikace.

Ještě během pražských studií vydal v roce 1883 u pražského nakladatele Františka A. Urbánka dvoudílný Etymologický slovníček latinského názvosloví přírodopisného. Po přesunu do Olomouce mu v roce 1888 v nakladatelství Kramář a Procházka vyšla publikace Pod drobnohledem, následně v roce 1891 vydal vlastním nákladem pojednání o parazitických rostlinách nazvané Cizopasné rostliny jevnosnubné. Od roku 1896 vydával knihy pouze u předního olomouckého nakladatele Romualda Prombergera. Nejprve rostlinopis pro nižší třídy škol středních, následující rok vydal svůj první určovací klíč pod názvem Klíč k určování našich nejrozšířenějších rostlin jevnosnubných planě rostoucích i pěstovaných, který vyšel jako dodatek k předcházející učebnici. Velký ohlas v botanických kruzích sklidila Polívkova čtyřdílná Názorná květena zemí koruny české (1900–1904), která se stala pilířem poznání české květeny v první polovině 20. století. Významným počinem bylo také sepsání i na tu dobu obsáhlé a podrobné knihy o cizokrajných rostlinách pod titulem Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (1908). Polívkův zájem o terénní určovací příručky po sérii drobnějších klíčů vyústil v roce 1912 k vydání Klíče k Úplné květeně zemí koruny české. „Polívkův klíč“ se v roce 1928 dočkal druhého přepracovaného vydání, na němž pracovali Karel Domin a Josef Podpěra, v roce 1976 jej Luděk Faustus vydal jako Botanický klíč: klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin. I řada jeho dalších publikací, především učebnic známých jako rostlinopisy a živočichopisy, se pro své obsahové kvality a pěkný obrazový doprovod od českých malířů Adolfa Kašpara či Stanislava Lolka dočkala opětovného vydání, vznikaly také jejich slovenské mutace.

Tituní listy některých děl F. Polívky: *Názorná květena zemí koruny české* (1904) a *Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí* (1908).

František Polívka zemřel po vážné nemoci na začátku července roku 1923. Jeho úmrtí reflektovala významná celostátní periodika. Karel Domin vzpomněl na Františka Polívku takto:

„Fr. Polívka byl pracovník mravenčí píle, systematického ducha a širokého rozhledu ve svém oboru. Ač si získal svými knihami větší popularity než někteří vysokoškolští učitelé, zůstal vždy nadmíru skromný a nesporné své zásluhy vždy v osobním styku podceňoval. Teoretická věda potřebuje pro svůj pokrok a rozvoj opory širší a širšího porozumění. Po této stránce, jakož i pro přírodovědné vzdělání našeho národa vykonal Polívka práci ohromnou a velmi dobrou, kterou nutno plně oceniti. Tak zůstává nám nejen trvalá památka na ušlechtilého a vzácného člověka, nýbrž i bohatý odkaz literární jako výsledek neúnavné životní práce.“

Pomník Františka Polívky ve Smetanových sadech v Olomouci hostí i řadu zajímavých mechů. Patří mezi ně např. *Orthotrichum diaphanum*, *Sciuro-hypnum populeum*, *Schistidium confusum*, či *Syntrichia virescens*.

K připomínce deseti let od Polívkova úmrtí byla v roce 1933 v olomouckých Smetanových sadech odhalena dioritová socha, kterou zhotovil přední český sochař své doby Julius Pelikán. Podstavec sochy je jediným hrobovým místem mimo olomoucké hřbitovy, kde jsou dodnes uloženy urny Františka Polívky a jeho ženy Filomény Polívkové. V Olomouci a v Brně jsou k jeho připomínce pojmenovány ulice.

S použitím následujících podkladů zpracoval Václav Dvořák.

Anonymus (1910): František Polívka. – Pozor, roč. 17, 30. 7. 1910, s. 1–3.

Anonymus (1923): František Polívka. – Vesmír, roč. 1, č. 8–9, s. 202–203.

Dvořák V., Hradílek Z., Jeništa J., Křenková Z., Říhová V. & Duchoslav M. (2020): Mechy na uměleckých objektech ve veřejném prostoru vybraných středomoravských měst. – Bryonora, 66: 8–24.

Klášterský I., Hrabětová A. & Duda J. (1982): Dějiny floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. – Severočeskou přírodou, 1/1 a 2.

Lang J. (1910): Řiditel František Polívka. – Pozor, roč. 17, 3. 8. 1910, s. 1.

Otruba J. (1933): Symbol vděku a díků. – Pozor, roč. 40, 24. 6. 1933, s. 1–2.

Souborné dílo Františka Polívky je dohledatelné a z velké části digitalizované v Databázi Národní knihovny ČR.