Euphorbia saratoi – pryšec zapeklitý

karty druhů — Euphorbiaceae – pryšcovité

KATEGORIE:	nově rozeznaný nepůvodní druh v ČR (naturalizovaný neofyt)

NÁLEZY:	ND MSP ČBS

MAPA:	mapa na pladias.cz

POZNÁMKA:	rozšíření na severovýchodě ČR: vzácně, dosud sbírán jen v teplejších fytochorionech regionu – Hanácká pahorkatina (zde již před sto léty), Ostravská pánev a Opavská pahorkatina; rozšíření v ČR: řídce roztroušeně po celém území ČR, bez vazby na konkrétní oblasti; biotopy: především v různých ruderálních podmínkách (častěji podél cest a při železnici) a četněji též na pastvinách; znaky: nápadně statné vytrvalé lysé byliny připomínající E. virgata nebo méně E. esula; od těch se liší: tvarem zvláště středních lodyžních listů, které jsou po obvodu ± rovnoběžné, přibližně stejně zúžené na bázi jako na špičce nebo nejširší v horní třetině, středně tuhé, vodorovné nebo lehce šikmo vzpřímené; E. esula má listy při bázi úzce klínovité, obkopinaté, tenké, měkké, svěže zelené a ± vodorovné; E. virgata pak při bázi naopak nejširší, postupně zužující se, tuhé, tmavě zelené a šikmo vzpřímené. Od E. esula se liší též: – průduchy na listech, které má rozmístěny oboustranně ± rovnoměrně hustě po celé šíři, kdežto E. esula má průduchy nerovnoměrně rozložené, na líci zvláště výše položených listů centralizované ke střední žilce; – žlázkami v květenství, které jsou dlouze rohaté, srpkovité, přičemž E. esula má žlázky ledvinité s krátkými rohy; – a cyathii na stěnách uvnitř lysými, lesklými, u E. esula jsou na přepážkách (svislých žilkách) nápadné chlupy; Od E. virgata se pak liší: – počtem chromozomů: E. esula a E. saratoi (2n = 60), E. virgata (2n = 20); – klonálním růstem, kdežto E. virgata tvoří kompaktní kořenové hlavy;

LITERATURA:	Reichert H., Gregor T. & Meierott L. (2018): Ephorbia saratoi (= E. podperae, E. pseudovirgata auct., E. virgata var. orientalis, E. virgultosa) – in Mitteleuropa und Nordamerika ein Neophyt unklarer Herkunft. – Kochia 11: 1–36.